Pomáhá, pokud se smíříte se smrtí.
Text původně vyšel v deníku Washington Post.
Starší lidé mají oproti zbytku populace méně psychických problémů. I během pandemie se ukazovalo, že nárůst úzkostí a depresí se jich týkal nejméně, přestože jsou proti covidu-19 nejzranitelnější.
Tato odolnost je připisována jejich schopnosti lépe regulovat emoce, snáze akceptovat životní vzestupy a pády a také moudrosti, která pochází z toho, že se naučili vnímat život v celé jeho perspektivě.
I stáří však přináší mnohé výzvy, které se mohou neblaze podepsat na duševním zdraví.
Šestašedesátiletá Nancy Landrumová z Kalifornie žila odjakživa aktivním způsobem života. I tehdy, když jí rakovina vzala druhého muže. Zaměstnávala mysl tím, že koučovala jiné v oblasti vztahů, zahrádkářčila, chodila na procházky se psy či na turistiku nebo se věnovala opravám domu.
Potíže se objevily, až když pro zdravotní problémy nemohla vykonávat všechny tyto činnosti. „Když mi začalo levé koleno způsobovat stále větší problémy a nakonec jsem téměř nemohla ani chodit, cítila jsem se opravdu sklíčená a deprimovaná,“ říká.
Někteří senioři se vážným duševním problémům nevyhnuli. Zejména ti, kdo žijí izolovaně. Klinicky významné depresivní symptomy se týkají osmi až 16 procent z nich, dalších 10 až 15 procent trpí úzkostnými poruchami.
Studie objasňují některé rizikové faktory
Ještě hůře jsou na tom lidé žijící v domovech důchodců. Problémem je však i to, že většina starších lidí s depresí a úzkostí nepodstupuje přiměřenou léčbu.
Vědci hovoří o tom, že deprese v pozdějším stadiu života zvyšuje zanedbávání péče o své tělo i mysl, kardiovaskulární problémy, nemocnost i riziko sebevražd. Vede ik horšímu sociálnímu a kognitivnímu fungování a zhoršení celkové kvality života. Geriatrická úzkost se kromě jiných problémů pojí se srdečními problémy a vysokým krevním tlakem.
Větší pravděpodobnost psychických problémů, zejména vzniku deprese, pozorují u starších lidí, kteří trpí výraznými fyzickými problémy nebo úpadkem kognitivních funkcí, jsou osamělí, truchlí nebo se vyrovnávají s více ztrátami. Stejně jsou na tom i ti z nich, které sžírá lítost nad tím, že život mohli přežít i lépe, a také lidé, kteří stále ještě nenašli smysl svého života.
S blížícím se koncem se do popředí jejich mysli přerývají mnohé existenční obavy. Těží jejich otázky typu: Vedl jsem smysluplný život? Jaká byla moje role na tomto světě? Zanechám po sobě něco?
To, jak lidé vnímají, zkoumají, zpracovávají a mluví o těchto otázkách, může ovlivnit jejich emocionální pohodu. Psychologové věří, že tyto čtyři přístupy jim mohou ulevit od tíživých myšlenek a zlepšit jejich duševní zdraví:
