Sobota, 23 listopadu, 2024

Budoucí fyzioterapeutka varuje: Každý jeden pohyb má přímý vliv na naši páteř, tak o ni pečujme

- Komerční sdělení -aktuality

Postavte se a hýbejte se! Už krátká prochází dokáže hotové zázraky, páteř se vám poděkuje. Máte ji jen jednu, tak se o ni starejte. Co se jednou poškodí, už nejde jen tak napravit.
Jessica Zatlkajová je studentkou na Zdravotnické fakultě na Univerzitě Cyrila a Metoděje v Piešťanech, kde studuje obor fyzioterapie. Na svém instagramovom profilu se převážně věnuje právě fyzioterapii, zdravému pohybu, ale i zdravému vztahu k jídlu. Snaží se ženám ukázat, že ne všechno je jen o štíhlé a vymakaný postavě, ale hlavně o tom, abychom byli zdravé, šťastné a aby nám naše tělo sloužilo.

Jess – fyzioterapie a vztah k jídlu. Jak došlo v tvém životě k propojení těchto dvou oblastí a proč?

Od svých 11ti let jsem se profesionálně věnovala rychlostní kanoistice, čili k pohybu jsem měla vždy velmi blízko. Jak jsem pomalu přecházela do juniorské kategorie, začala jsem mnohem víc řešit stravu, protože jsem věděla, že mi to pomůže zlepšit můj sportovní výkon. Zjišťovala jsem si mnoho informací, stále něco studovala, až jsem si postupně začala uvědomovat, že můj vztah k jídlu se mění k horšímu. Začala jsem se dívat na jídlo jen jako na čísla, měla jsem strach dát si cokoliv, co není pro mé tělo nutričně plnohodnotné a takto to trvalo téměř 2 roky. Postupně jsem si tento problém začala uvědomovat a řešit. Samotné propojení zdravého vztahu k jídlu a fyzioterapie přišlo tak nějak samo, protože obě tato témata jsou mi velmi blízké.

Co tě dovedlo k fyzioterapii? Měla si nějaké zázemí doma?

K fyzioterapii mě dovedl samotný sport. Ještě na konci 3. ročníku na střední škole jsem velmi nevěděla, jakým směrem se chci vydat, ale s odstupem 3 let mohu říci, že to bylo to správné rozhodnutí. Paradoxem je, že na začátku studia jsem chtěla pracovat převážně se sportovci, co se během studia otočilo a mému srdci učarovalo samotné nemocniční prostředí. Fyzioterapeutické zázemí jsem doma neměla, ale rozhodně mě v tomto směru moje rodina velmi podporovala a stále tomu tak je, za což jsem jim velmi vděčná.

A proč si naopak začala řešit vztah k jídlu? Máš za sebou nějakou PPP historii, případně si byla toho svědkem ve svém blízkém okolí?

Jak jsem už psala výše, během své sportovní kariéry jsem měla menší problémy, ať už s jídlem nebo dokonce i samotnou menstruací. Tento problém jsem viděla u více dívek, a to nejen ve sportovním odvětí, ale i v běžném životě, co mě motivovalo začít jim pomáhat. S poruchami příjmu potravy naštěstí nemám vlastní zkušenosti, ale když se ohlédnu pár let dozadu, negativní vztah k jídlu mě dostatečně trápil zejména po psychické stránce. Jakmile jsem začala na něm pracovat, začala jsem si běžné dny více užívat, protože moje myšlenky se přestaly točit jen kolem jídla a soustavné kontroly, co můžu a co ne.

Většina běžné populace se na sport a pohyb dívá spíše jen z hlediska hubnutí, rýsování postavy, budování kondice, nanejvýš psychohygieny, ale jen málokdo dbá i na fyzioterapeutické hledisko. Na co bychom si měli dávat při pravidelném sportování největší pozor a proč?

Pro mě je základ, aby nás daný pohyb bavil a abychom ho dělali s radostí. V dnešní době je velký trend návštěva posiloven a tudíž samotný silový trénink. Já sama jsem velký milovník silového cvičení, má pro naše tělo nesmírně mnoho benefitů, ale nemyslím si, že všichni teď musíme chodit do fitness centra. Cvičení má velmi mnoho podob. Základ je vybrat si pohyb, který nás baví a naplňuje. Pro naše tělo je nejpřirozenějším pohybem samotná chůze, kterou můžeme praktikovat opravdu kdekoliv. Má množství benefitů, ať už pro náš kardiovaskulární systém, pro naši kostru, svaly, dýchací soustavu …

Mohlo by vás zajímat Kosmetička varuje: Oleje patří na pánev, ne na pleť

Při každém cvičení bychom si měli dávat pozor na samotnou techniku ​​a nejlépe se poradit ať už s nějakým trenérem nebo fyzioterapeutem. Avšak nikdo moudrý z nebe nespadl a jsem zastánce toho, že lidi by nemělo od samotného pohybu odrazovat to, že jejich technika není 100%, i když je samozřejmě velmi důležitá.

Jsou nějaké sporty, které jsou z pohledu fyzio rizikovější a které naopak vhodnější?

Dovolím si tvrdit, že každý sport je svým způsobem něčím specifický. Vždy závisí na samotné míry zatížení, techniky, či i genetické predispozice. Tak, jak samotná chůze je pro naše tělo velmi prospěšná a přirozená, otázka by byla, je stále stejně prospěšná i pokud bychom ji dělali vrcholově? Takže osobně si myslím, že určitě takové sporty jsou, ale o dost důležitější je to, jak je provádíme, v jakém množství a zda do své rutiny zařazujeme i nějakou jejich kompenzaci. Pokud nás daný sport baví a nezpůsobuje nám problémy, nemyslím si, že bychom se měli od něj distancovat.

Další články autora

Comments

Mohlo by se vám líbit

Reklama

- Komerční sdělení -PR článek